OKÉNKO DO HISTORIE: MIROSLAV WIECEK

11. dubna 2009 v 8:34 | Morty
Ostrava vždycky bývala rodištěm fotbalových kanonýrů par excellence. Tomáš Pospíchal, Werner Lička nebo třeba Václav Daněk, ti všichni uměli střílet kopy gólů. Jeden muž však předčil všechny ostatní. Miroslav Wiecek se stal nejlepším střelcem českéslovenské poválečné historie, když v první lize nasázel 174 gólů a měl nevídaný průměr, lepší než půl branky na utkání.


Jak už to bývá, k fotbalu jej přivedl otec Adam. A na syna byl pořádně přísný. "Ostatní hoši šli po tréninku klidně domů, ale táta mi do obou šibenic přivázal plechovku a já každou musel trefit desetkrát po sobě. Až když se mi to podařilo, směl jsem domů na večeři," zmiňoval se o svých začátcích famózní kanonýr Právě tak se vytříbila jeho úžasná kopací technika.

V padesátých letech čtyřikrát získal korunu pro nejlepšího ligového střelce a v Ostravě mu chodily fandit desítky tisíc lidí. Novináři v té době psali o tom, že když proti němu chytal výtečný brankář Zdeněk Stanco, na své obránce křičel: "Zlomte Wieckovi nohy!" Ale nepochodil. Ostravský kanonýr naopak v jednom z ligových duelů zatížil jeho konto pěti trefami.

V dresu SK Slezská nastupoval od sedmnácti a zůstal mu věrný. Přesto málem do Slavie, což se tehdy nenosilo. "Vše bylo domluvené, jenže v den odjezdu do Prahy v pět ráno přišli za tátou domů lidé od Státní bezpečnosti a začali mu vysvětlovat, že by znevážil práci horníků a měl by z toho problémy. A tak zůstal. Doba byla taková," potvrdil syn legendárního ostrostřelce Petr Wiecek.

Proč chtěl Wiecek do Prahy? Kvůli reprezentaci! Přestože takových kanonýrů bylo málo, na kontě měl po skončení kariéry jen jeden start za národní tým v roce 1953 proti Maďarsku. Na vlastní kůži pocítil tehdejší pragocentrismus ještě jednou. V roce 1962 si u Pragosportu příchod dvaatřicetiletého Ostravana vyžádal vznikající New York Cosmos. Tehdejší bafuňáři to však Wieckovi zatajili a poslali za oceán jiné hráče, kteří si nakonec za americký klub ani jednu nekopli a údajně se tam jen starali o trávník...

To se Wiecek dozvěděl až při třetím srazu členů Klubu ligových kanonýrů. Prý jako kompenzaci dostal od Pragosportu možnost působit jako trenér v kapitalistickém Jemenu. "Tehdy tam nebyla reprezentace a táta Jemence naučil základům fotbalu. Dokonce se stal národním hrdinou, když na Asijských hrách remizoval s velkým sokem, Kuvajtem. Obdržel za to pak od vedení svazu hodinky Rolex," vzpomíná syn Petr.

Wiecek byl v rodišti známý a oblíbený. Společenská povaha ho k tomu předurčovala. Miloval karban a ne nadarmo se mu přezdívalo Král mariáše. "Blízce kamarádil třeba s otcem baviče Karla Šípa," vypráví jeho potomek. Konec života už bývalý střelec, kterého zdobil krátký nápřah, prožil doma v rodných Veřovicích, stranou veškerého dění. Zemřel ve věku nedožitých 66 let.

Miroslav Wiecek (nar.4.11.1931 - zem.12.7.1997)

Hráčská kariéra: SK Slezská (Baník) Ostrava (1942-1964), TJ Vítkovice (64-67), Tatra Kopřivnice - hrající trenér (68-70)
Trenérská kariéra: Baník Ostrava B (70-73), TŽ Třinec (75-76), VOKD Poruba (76-82), reprezentace Jemenské arabské republiky (82-84, 85-86)
Největší úspěchy: ve 325 utkáních v první lize dal 174 gólů, Král ligových střelců (1952, 1956, 1958, 1959), člen Klubu ligových kanonýrů (držitel odznaku číslo 2)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Josef Josef | E-mail | 26. listopadu 2011 v 21:04 | Reagovat

Je tam nějaká chybička... Asi měl autor informace na mysli brankáře Imricha Stacha (capan), Zdeněk Stanczo byl skvělý záložník (baletka), spoluhráč Mirka Wiecka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama